Když se řekne shiatsu, většina lidí si představí japonskou masáž nebo tlak prstů. Samotné slovo shiatsu opravdu znamená „tlak prsty“, ale ve skutečnosti je jeho přístup mnohem širší.

Shiatsu vznikalo v Japonsku a postupně se formovalo z více vlivů. Navazuje na starší japonskou masáž anma a na přístup, ve kterém se tělo, dech a psychické prožívání člověka vnímají více jako propojený celek. Důležitou roli v něm hraje také práce s meridiány a pojem ki, tedy životní energie známá z východoasijské tradice.

Moderní podoba shiatsu se začala formovat ve 20. století. Výraznou osobností byl Tokujiro Namikoshi, jehož směr pomohl shiatsu získat jasnější podobu a uznání v Japonsku. Vedle něj později sehrál zásadní roli Shizuto Masunaga, který shiatsu rozšířil o hlubší práci s meridiány, psychikou a vnímáním člověka jako celku.

Právě z Masunagova systému vychází Zen Shiatsu, které je mi nejbližší a které jsem studovala v rámci tříletého výcviku na DARJA Shiatsu School v Praze.

Zen Shiatsu není postavené jen na přesné technice nebo pevně daném postupu. Důležitá je kvalita doteku, schopnost vnímat reakce člověka během ošetření a přizpůsobit práci tomu, co je v danou chvíli potřeba.

Proto může být jedno ošetření více tiché a zklidňující, jiné může zahrnovat více pohybu, opory nebo jemného protažení. I v dalších asijských směrech práce s tělem najdeme podobné prvky, například tlak, tah, protažení nebo práci na zemi. Nejde ale o míchání metod za každou cenu. Důležité je, aby vše dávalo smysl konkrétnímu člověku a jeho aktuálnímu stavu.

Pro mě je na Zen Shiatsu nejzajímavější právě jeho živost. Není to jen soubor technik, ale způsob, jak skrze dotek vnímat napětí, dech, rytmus těla, únavu, přetížení i celkové prožívání člověka.

Právě vnímání člověka jako propojeného celku je pro mě jednou z největších sil Zen Shiatsu. Když člověk na chvíli zpomalí a dostane prostor opravdu vnímat sám sebe, často se začne uvolňovat napětí, které v těle držel dlouhou dobu.

Někdy přichází větší klid a pocit lehkosti, jindy si člověk začne více uvědomovat souvislosti mezi tělem, emocemi a tím, co dlouhodobě prožívá. A právě tahle možnost znovu se propojit sám se sebou dává podle mě shiatsu jeho hloubku i smysl.